Editor-in-Chief
RSS Feeds
Authors
- Kerry Bolton
- Jonathan Bowden
- Buttercup Dew
- Collin Cleary
- Jef Costello
- F. Roger Devlin
- Julius Evola
- Gregory Hood
- Juleigh Howard-Hobson
- Greg Johnson
- Jason Jorjani
- Ward Kendall
- Anthony M. Ludovici
- Trevor Lynch
- H. L. Mencken
- J. A. Nicholl
- Andy Nowicki
- James J. O'Meara
- Michael O'Meara
- Christopher Pankhurst
- Tito Perdue
- Michael Polignano
- Spencer J. Quinn
- Savitri Devi
- Fenek Solère
- Irmin Vinson
- Leo Yankevich
- Francis Parker Yockey
Archives
- February 2021 (79)
- January 2021 (81)
- December 2020 (88)
- November 2020 (87)
- October 2020 (131)
- September 2020 (82)
- August 2020 (81)
- July 2020 (88)
- June 2020 (92)
- May 2020 (83)
- April 2020 (82)
- March 2020 (82)
- February 2020 (75)
- January 2020 (80)
- December 2019 (91)
- November 2019 (91)
- October 2019 (89)
- September 2019 (70)
- August 2019 (76)
- July 2019 (74)
- June 2019 (61)
- May 2019 (69)
- April 2019 (72)
- March 2019 (63)
- February 2019 (54)
- January 2019 (78)
- December 2018 (64)
- November 2018 (63)
- October 2018 (70)
- September 2018 (61)
- August 2018 (73)
- July 2018 (58)
- June 2018 (58)
- May 2018 (69)
- April 2018 (60)
- March 2018 (84)
- February 2018 (54)
- January 2018 (76)
- December 2017 (66)
- November 2017 (84)
- October 2017 (79)
- September 2017 (73)
- August 2017 (72)
- July 2017 (61)
- June 2017 (56)
- May 2017 (56)
- April 2017 (54)
- March 2017 (65)
- February 2017 (57)
- January 2017 (59)
- December 2016 (52)
- November 2016 (68)
- October 2016 (61)
- September 2016 (62)
- August 2016 (51)
- July 2016 (63)
- June 2016 (75)
- May 2016 (63)
- April 2016 (65)
- March 2016 (75)
- February 2016 (82)
- January 2016 (82)
- December 2015 (94)
- November 2015 (97)
- October 2015 (75)
- September 2015 (77)
- August 2015 (73)
- July 2015 (66)
- June 2015 (69)
- May 2015 (64)
- April 2015 (72)
- March 2015 (66)
- February 2015 (63)
- January 2015 (81)
- December 2014 (61)
- November 2014 (64)
- October 2014 (79)
- September 2014 (60)
- August 2014 (53)
- July 2014 (72)
- June 2014 (53)
- May 2014 (43)
- April 2014 (51)
- March 2014 (50)
- February 2014 (55)
- January 2014 (64)
- December 2013 (59)
- November 2013 (71)
- October 2013 (64)
- September 2013 (60)
- August 2013 (64)
- July 2013 (51)
- June 2013 (69)
- May 2013 (74)
- April 2013 (76)
- March 2013 (66)
- February 2013 (65)
- January 2013 (78)
- December 2012 (64)
- November 2012 (87)
- October 2012 (76)
- September 2012 (72)
- August 2012 (92)
- July 2012 (71)
- June 2012 (77)
- May 2012 (76)
- April 2012 (78)
- March 2012 (69)
- February 2012 (56)
- January 2012 (72)
- December 2011 (69)
- November 2011 (67)
- October 2011 (98)
- September 2011 (61)
- August 2011 (77)
- July 2011 (67)
- June 2011 (60)
- May 2011 (63)
- April 2011 (66)
- March 2011 (65)
- February 2011 (65)
- January 2011 (84)
- December 2010 (87)
- November 2010 (74)
- October 2010 (78)
- September 2010 (75)
- August 2010 (57)
- July 2010 (71)
- June 2010 (36)
Online texts
- Departments
- Contemporary Authors
- Beau Albrecht
- Michael Bell
- Alain de Benoist
- Kerry Bolton
- Jonathan Bowden
- Buttercup Dew
- Collin Cleary
- Giles Corey
- Jef Costello
- Morris V. de Camp
- F. Roger Devlin
- Bain Dewitt
- Jack Donovan
- Ricardo Duchesne
- Émile Durand
- Guillaume Durocher
- Mark Dyal
- Guillaume Faye
- Fullmoon Ancestry
- Jim Goad
- Tom Goodrich
- Alex Graham
- Andrew Hamilton
- Robert Hampton
- Huntley Haverstock
- Derek Hawthorne
- Gregory Hood
- Juleigh Howard-Hobson
- Richard Houck
- Nicholas R. Jeelvy
- Greg Johnson
- Ruuben Kaalep
- Julian Langness
- Travis LeBlanc
- Patrick Le Brun
- Trevor Lynch
- Kevin MacDonald
- G. A. Malvicini
- John Michael McCloughlin
- Margot Metroland
- Millennial Woes
- John Morgan
- James J. O'Meara
- Michael O'Meara
- Christopher Pankhurst
- Michael Polignano
- J. J. Przybylski
- Spencer J. Quinn
- Quintilian
- Edouard Rix
- C. B. Robertson
- C. F. Robinson
- Hervé Ryssen
- Kathryn S.
- Alan Smithee
- Ann Sterzinger
- Robert Steuckers
- Tomislav Sunić
- Donald Thoresen
- Marian Van Court
- Dominique Venner
- Irmin Vinson
- Michael Walker
- Scott Weisswald
- Leo Yankevich
- Classic Authors
- Maurice Bardèche
- Julius Evola
- Ernst Jünger
- D. H. Lawrence
- Charles Lindbergh
- Jack London
- H. P. Lovecraft
- Anthony M. Ludovici
- Sir Oswald Mosley
- National Vanguard
- Friedrich Nietzsche
- Revilo Oliver
- William Pierce
- Ezra Pound
- Saint-Loup
- Savitri Devi
- Carl Schmitt
- Miguel Serrano
- Oswald Spengler
- P. R. Stephensen
- Jean Thiriart
- John Tyndall
- Francis Parker Yockey
Recent Comments
- DissesMyIsland on In Immigrants We Trust!
- DissesMyIsland on Gender Reveal Parties: The Real Domestic Terrorism
- DissesMyIsland on Gender Reveal Parties: The Real Domestic Terrorism
- DissesMyIsland on Gender Reveal Parties: The Real Domestic Terrorism
- Daniel on Weaponizing History: Solzhenitsyn’s Two Hundred Years Together, Part 2
- Seige on Oppression by Orgasm? The Porn Industry as Jewish Anti-Fascist Activism & Cultural Terrorism, Part 2
- Rod Selvinton on Gender Reveal Parties: The Real Domestic Terrorism
- Tank88 on Gender Reveal Parties: The Real Domestic Terrorism
- Kolya Krassotkin on Oppression by Orgasm? The Porn Industry as Jewish Anti-Fascist Activism & Cultural Terrorism, Part 2
- Eric on Counter-Currents Radio Podcast No. 326 Ask Me Anything with Greg Johnson
- Coca Cola on Counter-Currents Radio Podcast No. 325 Karl Thorburn & Laura Towler
- Alive 2 on In Immigrants We Trust!
- Hengest on In Immigrants We Trust!
- Equality – American Foundations on In Immigrants We Trust!
- Janice on A Fate Worse Than Death
Budův povoz aneb stručná historie automobilové bomby, část 1
English original here
“Automobil, to je válka.” — Léon Daudet
V září 1920, krátce po uvěznění dvou italských anarchistů (kteří později vešli ve známost jako Sacco a Vanzetti), jel Mario Buda, další italský anarchista, se starým koňským povozem napříč dolním Manhattanem, který pak odstavil na rohu Wall a Broad Street, poblíž federální budovy Puncovního úřadu a budovy banky J.P. Morgan. Následující exploze výbušninou naplněného povozu zabila 40 kolemjdoucích, zranila dalších 200 lidí a zanechala hluboký kráter v srdci newyorské finanční čtvrti.
Vzhledem k převládající hysterii té doby – hysterii, která spatřovala v každém cizinci potenciálního bolševika nebo anarchistu – Budův povoz vyvolal vlnu paniky mezi americkou vládnoucí třidou, přinutíc ji oznámit stav národního ohrožení a zintenzivnit vládní úsilí shromáždit a deportovat všechny nelegální přistěhovalce.
Podle Mikea Davise byl Budův koňský povoz prototypem toho, co dnes známe pod pojmem automobilová bomba: nenápadný dopravní prostředek, schopný “vézt velké množství třaskaviny na přesnou vzdálensot k významnému cíli.” Díky zavedení této jednoduché, revoluční zbraně “chudý přistěhovalec” s ukradeným dynamitem, hromadou šrotu, starým koněm a rozvrzaným povozem, uspěl v zastrašení centra jak americké vlády, tak i kapitalismu. Takto vznikla taktika, jejíž následný dopad není o nic méně učinný než samotná třaskavina.
Budův povoz však předběhl dobu, Podle knihy Stručná historie automobilové bomby musel, jako mnoho dalších převratných vynálezů, čekat na příznivější dobu, než mohl být jeho potenciál plně realizovatelný. Davis tvrdí, že jen díky barbarismu kobercových náletů během druhé světové války se stala automobilová bomba “bombardérem chudých.” Před druhou světovou válkou (v letech 1919-1939) došlo jen k jejímu sporadickému použití.
První fáze ve vývoji automobilové bomby po druhé světové válce začala v Brity okupovaném území Palestiny, kde Sternův gang (se stejnou morálkou, jako americké letectvo) sestrojil bombu v nákladním voze, za účelem zničení policejní stanice v Haifě. Další sionisté tuto techniku poté využivali k paralyzování a zastrašení nejprve jejich britských, posléze palestinských nepřátel. Tyto útoky nezústaly nezodpovězeny, britští dezertéři, kteří se přidali k Arabům a poté i Palestinci samotní, zkonstruovali na oplátku podobné bomby, aby vykonali svoji pomstu.
Během padesátých a šedesátých let minulého století si našly automobilové bomby svoji cestu do arzenálu různých národně osvobozeneckých hnutí, obzvláště pak ve Vietnamu a Alžíru. Trvalo to však až do roku 1970, kdy automobilová bomby dosáhly druhé, více letální fáze jejich vývoje. V tom roce čtyři studenti, odpůrci války ve Vietnamu, odpálili nálož v automobilu před sídlem vojenského think-tanku Mathematics Research Center při University of Wisconsin. Na základě informací z brožury, vydané lesnickou fakultou wisconsinské univerzity, tito studenti zjistili, že mohou vyrobit účinnou výbušninu z dusičnatého hnojiva a nafty (ANFO). Jelikož bylo možné tuto výbušninu vyrobit z levných a běžně dostupných prostředků, tyto ANFO nálože posunuly “městský terorismus z kutilského do průmyslového měřítka.”
To se stalo okamžitě zjevným v severním Irsku, kde Provizorní křídlo IRA začalo používat ve svém boji proti britské okupační armádě “black stuff”, novou generaci ANFO výbušnin s cílem zničit většinu obchodního centra v Belfastu. Automobilová bomba (posléze umisťovaná v nákladních autech, dodávkách a v současné době v SUV vozidlech) se proto stala “provizorní strategickou zbraní, která za určitých podmínek byla srovnatelná se vzdušnou silou ve své schopnosti vyřadit důležité městské uzly a centra, stejně jako terorizovat městské obyvatelstvo jako celek.”
Od té doby se tato zbraň stala rovnocennou [zbraním konvenčním] v “bleší válce”. *
Nejvýznamnějším příkladem se stala exploze nálože umístěné Hizbaláhem v nákladním automobilu v Bejrútu, která zničila kasárna americké námořní pěchoty, zabila 241 vojáků (což bylo nejhorší ztrátou na životech příslušníků námořní pěchoty od dob Iwo Jimy) a přinutila zahanbené Američany se stáhnout z Libanonu.
Davis zastává názor, že nálož umístěná v dopravním prostředku překonává ve svém důsledku “celkovou palebnou sílu amerických bombardérů a bitevních lodí Šesté flotily.” Podobné brilantní vítězství následovalo v jižním Libanonu, kde “nelítostné a vynikající využití automobilových bomb” přinutilo izraelskou armádu, aby se stáhla. Hizbaláh byl rovněž zodpovědný za zahájení třetí fáze vývoje automobilových bomb – sebevražedných, kamikadze bomb, což jim dalo specifický levantský nádech.
Způsobem, který je možná více v souladu s duchem bílého člověka, učinila Irská republikánská armáda méně spektakulární, avšak neméně významný počin v podobě automobilové bomby v londýnském City, druhém největším finančním centru na světě, kde její umístění způsobilo škody ve výši jedné miliardy liber, téměř zruinovalo britské pojištovnictví a přinutilo britskou vládu zasednout k vyjednávacímu stolu s nenáviděnými rebely.
Úspěšné použití automobilových bomb ze strany Hizbaláhu a IRA proti moderně vyzbrojeným silám izraelské, americké a britské armády nezůstalo nepovšimnuto, kdy povstalci v dalších částech světa, stejně jako vlády, začali uplatňovat jejich krvavé možnosti ve svůj vlastní prospěch. Rovněž musí být zmíněno, že zločinecké organizace jako např. italská mafie nebo medelínský drogový kartel, se také zapojily do “byznysu”.
Poznámky
* „Bída sama o sobě neplodí revoluci. Ale bída, bok po boku s pokrokem, vytváří novou směs; naděje na společenskou změnu, podnícená i chabým vzděláním, pak rodí nový společenský fenomén: ctižádostivou chudinu, rebelující chudinu, kádry revoluce, které nemají co ztratit, a okolo sebe přitom vidí mnohé z toho, co lze získat“.
Robert Taber: War of the Flea (Bleší válka) 2002.
Source: http://deliandiver.org/2012/07/buduv-povoz-aneb-strucna-historie-automobilove-bomby-cast-1.html