Editor-in-Chief
RSS Feeds
Authors
- Kerry Bolton
- Jonathan Bowden
- Buttercup Dew
- Collin Cleary
- Jef Costello
- F. Roger Devlin
- Julius Evola
- Gregory Hood
- Juleigh Howard-Hobson
- Greg Johnson
- Jason Jorjani
- Ward Kendall
- Anthony M. Ludovici
- Trevor Lynch
- H. L. Mencken
- J. A. Nicholl
- Andy Nowicki
- James J. O'Meara
- Michael O'Meara
- Christopher Pankhurst
- Tito Perdue
- Michael Polignano
- Spencer J. Quinn
- Savitri Devi
- Fenek Solère
- Irmin Vinson
- Leo Yankevich
- Francis Parker Yockey
Archives
- January 2021 (52)
- December 2020 (90)
- November 2020 (87)
- October 2020 (131)
- September 2020 (82)
- August 2020 (81)
- July 2020 (88)
- June 2020 (92)
- May 2020 (83)
- April 2020 (82)
- March 2020 (82)
- February 2020 (75)
- January 2020 (80)
- December 2019 (91)
- November 2019 (91)
- October 2019 (89)
- September 2019 (70)
- August 2019 (76)
- July 2019 (74)
- June 2019 (61)
- May 2019 (69)
- April 2019 (72)
- March 2019 (63)
- February 2019 (54)
- January 2019 (78)
- December 2018 (64)
- November 2018 (63)
- October 2018 (70)
- September 2018 (61)
- August 2018 (73)
- July 2018 (58)
- June 2018 (58)
- May 2018 (69)
- April 2018 (60)
- March 2018 (84)
- February 2018 (54)
- January 2018 (76)
- December 2017 (66)
- November 2017 (84)
- October 2017 (79)
- September 2017 (73)
- August 2017 (72)
- July 2017 (61)
- June 2017 (56)
- May 2017 (56)
- April 2017 (54)
- March 2017 (65)
- February 2017 (57)
- January 2017 (59)
- December 2016 (52)
- November 2016 (68)
- October 2016 (61)
- September 2016 (62)
- August 2016 (51)
- July 2016 (63)
- June 2016 (75)
- May 2016 (63)
- April 2016 (65)
- March 2016 (75)
- February 2016 (82)
- January 2016 (82)
- December 2015 (94)
- November 2015 (97)
- October 2015 (75)
- September 2015 (77)
- August 2015 (73)
- July 2015 (66)
- June 2015 (69)
- May 2015 (64)
- April 2015 (72)
- March 2015 (66)
- February 2015 (63)
- January 2015 (81)
- December 2014 (61)
- November 2014 (64)
- October 2014 (79)
- September 2014 (60)
- August 2014 (53)
- July 2014 (72)
- June 2014 (53)
- May 2014 (43)
- April 2014 (51)
- March 2014 (50)
- February 2014 (55)
- January 2014 (64)
- December 2013 (59)
- November 2013 (71)
- October 2013 (64)
- September 2013 (60)
- August 2013 (64)
- July 2013 (51)
- June 2013 (69)
- May 2013 (74)
- April 2013 (76)
- March 2013 (66)
- February 2013 (65)
- January 2013 (78)
- December 2012 (64)
- November 2012 (87)
- October 2012 (76)
- September 2012 (72)
- August 2012 (92)
- July 2012 (71)
- June 2012 (77)
- May 2012 (76)
- April 2012 (78)
- March 2012 (69)
- February 2012 (56)
- January 2012 (72)
- December 2011 (69)
- November 2011 (67)
- October 2011 (98)
- September 2011 (61)
- August 2011 (77)
- July 2011 (67)
- June 2011 (60)
- May 2011 (63)
- April 2011 (66)
- March 2011 (65)
- February 2011 (65)
- January 2011 (84)
- December 2010 (87)
- November 2010 (74)
- October 2010 (78)
- September 2010 (75)
- August 2010 (57)
- July 2010 (71)
- June 2010 (36)
Online texts
- Departments
- Contemporary Authors
- Beau Albrecht
- Michael Bell
- Alain de Benoist
- Kerry Bolton
- Jonathan Bowden
- Buttercup Dew
- Collin Cleary
- Giles Corey
- Jef Costello
- Morris V. de Camp
- F. Roger Devlin
- Bain Dewitt
- Jack Donovan
- Ricardo Duchesne
- Émile Durand
- Guillaume Durocher
- Mark Dyal
- Guillaume Faye
- Fullmoon Ancestry
- Jim Goad
- Tom Goodrich
- Alex Graham
- Andrew Hamilton
- Robert Hampton
- Huntley Haverstock
- Derek Hawthorne
- Gregory Hood
- Juleigh Howard-Hobson
- Richard Houck
- Nicholas R. Jeelvy
- Greg Johnson
- Ruuben Kaalep
- Julian Langness
- Travis LeBlanc
- Patrick Le Brun
- Trevor Lynch
- Kevin MacDonald
- G. A. Malvicini
- John Michael McCloughlin
- Margot Metroland
- Millennial Woes
- John Morgan
- James J. O'Meara
- Michael O'Meara
- Christopher Pankhurst
- Michael Polignano
- J. J. Przybylski
- Spencer J. Quinn
- Quintilian
- Edouard Rix
- C. B. Robertson
- C. F. Robinson
- Hervé Ryssen
- Kathryn S.
- Alan Smithee
- Ann Sterzinger
- Robert Steuckers
- Tomislav Sunić
- Donald Thoresen
- Marian Van Court
- Dominique Venner
- Irmin Vinson
- Michael Walker
- Scott Weisswald
- Leo Yankevich
- Classic Authors
- Maurice Bardèche
- Julius Evola
- Ernst Jünger
- D. H. Lawrence
- Charles Lindbergh
- Jack London
- H. P. Lovecraft
- Anthony M. Ludovici
- Sir Oswald Mosley
- National Vanguard
- Friedrich Nietzsche
- Revilo Oliver
- William Pierce
- Ezra Pound
- Saint-Loup
- Savitri Devi
- Carl Schmitt
- Miguel Serrano
- Oswald Spengler
- P. R. Stephensen
- Jean Thiriart
- John Tyndall
- Francis Parker Yockey
Recent Comments
- el_comandante_rey on America’s State Religion Marches On
- Eric Novak on Why Shouldn’t Q Be Black?
- Kilo 4/11 on Denazification, American Style
- Eric Novak on Why Shouldn’t Q Be Black?
- Ray Caruso on America’s State Religion Marches On
- Flel on Denazification, American Style
- BjornThorsonn on Denazification, American Style
- B.L. on America’s State Religion Marches On
- B.L. on America’s State Religion Marches On
- Kurt on Denazification, American Style
- Greg Johnson on Counter-Currents Radio Podcast No. 316 Horus the Avenger
- Devotee of Thoth on Counter-Currents Radio Podcast No. 316 Horus the Avenger
- HamburgerToday on America’s State Religion Marches On
- Rich on America’s State Religion Marches On
- Dr ExCathedra on America’s State Religion Marches On
Guillaume Faye a boj o Evropu
English original here
Guillaume Faye je významným myslitelem a teoretikem francouzské Nové pravice. Jeho reputace vizionáře a ikonoklasta vyvolala celosvětový zájem o jeho díla dlouho předtím, než byly první tituly přeloženy z francouzštiny do dalších jazyků. Michael O´Meara si získal vděčnost řady lidí tím, že Fayeho spisy překládá do angličtiny a uvádí je do anglicky mluvícího prostředí – a i dále, jelikož angličtina je lingua franca současnoti.
Nejnovější O´Mearova kniha „Guillaume Faye and the Battle of Europe“
(Guillaume Faye a bitva o Evropu) je sbírkou deseti esejů, recenzí a úvodních slov k Fayeho hlavním dílům. Publikace také dále obsahuje tři krátké překlady a nový „Úvod“: „Proč číst Guillauma Fayeho“, které se zaobírá silnými a slabými stránkami Fayeho myšlení a tvorby. Tato útlá antologie o celkovém rozsahu 130 stran je ideálním úvodem do Fayehodíla, který bez problémů přečtete za jedno odpoledne.
Faye, stejně jako ostatní představitelé Nové pravice a identitárního hnutí na světě, jedná na základě pocitu nebezpečí: vládnoucí systém – liberální, demokratický, kapitalistický, rovnostářský, globalistický – přivedl bílou rasu ve všech jejích domovinách na cestu do záhuby, prostřednictvím upadající míry porodnosti, výměnou indigenní rasy přistěhovalectvím a rasovým míšením. Pokud máme přežít, musíme pochopit jak tento Systém funguje, kritizovat jej a zformovat alternativu, která zabezpečí přežití a rozkvět naší rasy. Teprve potom musíme přijít na způsob, jak tyto myšlenky uvedeme do praxe.
Fayeho přístup se mi líbí z řady důvodů.
Za prvé, myslí ve velkém. Chce navrátit celou Evropu zpět Evropanům. Dále, k zabezpečení přežití Evropy vůči ostatním rasám a mocenským blokům, Faye předpovídá vytvoření obrovského impéria – Eurosibiře, rozkládající se od Islandu k břehům Pacifiku, s federativním uspořádáním a autarkickou ekonomikou. Pouze takové impérium bude schopno čelit soupeření ostatních ras v přelidněném světě se stále ubývajícími přírodními zdroji.
Za druhé, myslí v rasové dimenzi. Nebojí se odpovědět na otázku „Kdo jsme?“ a jeho odpověď je kategoricky rasová, nikoli jen kulturní, náboženská nebo etnická: bílí lidé jsou rozsáhlá rodina, pocházející ze společných kořenů, sahajících až ke konci poslední doby ledové. Faye samozřejmě chápe, že v rámci impéria stojí za to zachovat kulturní a etnické identity, ovšem ne na úkor širšího rasového celku.
Za třetí, Faye není luddita
nebo primitivista. Cení si našeho dědictví, přitahují ho však méně vnější společenské a kulturní formy, než vitální hnací síly, které je vytvořily a vyjadřují se v nich. Faye chce také učinit zadost faustovské touze evropského člověka směrem k objevování, dobrodružství, vědě a technologii. Fayeo „archeofuturismus“ usiluje o spojení vitálních, archaických, biologicky založených hodnot s moderní vědou a technologií.
Za čtvrté, Faye mluví o kolapsu civilizace více, než jako o jevu způsobeném výhradně zvnějšku. Víme již předem, že neudržitelný Systém nemůže být udržován při životě donekonečna a že jistá forma kolapsu je nevyhnutelná.Faye proto poskytuje detailní, systematickou a drtivě přesvědčivou analýzu toho, jak je blížící se kolaps současného Systému může docela dobře zaniknout konvergencí katastrof. Samozřejmě, potřebujeme být připraveni až kolaps přijde. Potřebujeme jasný metapolitický rámec myšlení a organizovanou, rasově uvědomělou komunitu, která bude schopná po vypuknutí kolapsu zabránit tomu, aby byl kolabující Systém pouze přejmenován, nebo nahrazen stejným etnocidiálním režimem.
Za páté, Faye je rozhodný kritik křesťanství jako primárního zdroje morálního univerzalismu, rovnostářství a individualismu, které považuje za základy našeho současného úpadku.
O´Mearova kritika Fayeho se soustřeďuje na čtyři oblasti:
Za prvé, O´Meara si myslí, že Faye příliš faustiánský a futurista, což je obzvláště zřejmé v jeho zájmu o transhumanismus, genetické inženýrství a eugeniku, které neberou lidskou přirozenost jako neměnnou realitu a standard. O´Meara to nazývá nihilismem. (To je mimochodem argument C.S. Lewise v jeho knize „The Abolition of Man,“
Zničení člověka). O´Meara si rovněž myslí, že Faye je příliš empirický ve svém přístupu ke vědění a také příliš lehce schopen zamítat tradiční představy o posvátnu. To jsou ale, přirozeně, příliš obecné námitky. Příliš obecné na to, aby byly uspokojivé. Myslím, že by O´Meara by měl vyložit své metafyzické a morální karty na stůl. Je snad křesťanem, dualistou, tradicionalistou, platonikem či snad něčím jiným?
Za druhé, podle O´Meary je Faye přespříliš fixován na islám jako nepřítele Evropy, a to jej vede k podceňování role globalistických, liberálních, amerických a židovských sil a jejich role pří otevírání Evropy islamizaci. Z tohoto hlediska je O´Mearova kritika naprosto přesná.
Za třetí, vzhledem k tomu, že Faye vnímá islám jako úhlavního nepřítele Evropy, pojímá Izrael a globální židovskou lobby jako spojence. Tento Fayeho postoj měl v minulosti devastující efekt na Fayeho pověst v části nacionalistických kruhů. Rovněž se zmírnil i jeho kritický přístup k Americe, citadele globalismu, kapitalismu, liberalismu a židovské moci. I v tomto bodě naprosto souhlasím s O´Mearovou kritikou.
Za čtvrté, O´Meara má výhrady k Fayeho kritice křesťanství a jde až tak daleko, že připomíná, že křesťanství vytvořilo a civilizovalo Evropu (jakoby Řecko a Řím nebyly civilizované) a „zachovalo mnoho z řecko-románské tradice“ (ve skutečnosti jen to, co nepokládalo za vhodné přémo zničit nebo ponechat zpustnout).
Nedávno jsem podporoval kandidaturu černého kardinálova, aby byl zvolen novým papežem. To proto, abych už nemusel trpět katolické apologety, kteří citují absurdní Bellocův výrok, že „Evropa je víra a víra je Evropa.“ Ve skutečnosti je křesťanství univerzalistické náboženství, nikoli etnické náboženství. Nikdy nebylo spoutáno výhradně s Evropou. V současnosti jsou zvětšiny jeho následovníci barevní a prožívá svůj rozkvět zejména v neevropských zemích.
Nadto Evropané zde byli dávno před křesťanstvím a budou tu dlouho poté, co se křesťanství stane stejně mrtvým náboženstvím jako mithraismus. Pokud však naše rasa přežije křesťanství, tak to nebude díky křesťanství samotnému, které je v současné době naprosto a aktivně nepřátelské k našemu rasovému přežití. Křesťanství se nachází ve stavu zoufalé potřeby po rasové Reformaci.
Takže zatímco rasově uvědomění křesťané útočí na protikřesťanský kurz na pravici mumifikováním tradicionalistické formy náboženství, nebo propagací sebecenzury, tvrdíc že křesťané by měli raději by přistoupi na konec vlastní rasy, než tolerovat kritiku, moje odpověď je dvojí:
1. Existující církve jsou objektivně zamířené proti bílým a nepřestanou takovými dokud neuvidí, že jejich vlastní přežití je ohroženo kritikou od lidí jako Faye a mnoha dalších. Z toho důvodu protikřesťansky orientovaní představitelé Nové pravice jsou de facto spojenci křesťanské Nové pravice, dokazujíc že skutečně požadují reformu svých církví.
2. Rasově uvědomělí křesťané potřebují zaměřit svoji energii na boj s protibílými postoji ve svých církvich, spíše než vůči protikřesťanským postojům mezi bílými.
Pohané a novopohané nepostrádají smysl pro posvátno. Stejně tak si uvědomují křesťanský přínos evropské kultuře. Nepotřebujete být křesťanem, abyste si mohli vážit Matoušových pašijí J. S. Bacha o nic více, jako nepotřebujete věřit v Dia
k pochopení krásy Aischyla a Sofokla. Obojí jsou nejvyššími vyjádřeními našeho rasového ducha, bez ohledu na jejich spojení s mrtvými nebo umírajícími náboženstvími. A sám Faye říká, že bude bojovat vůči snaze proměnit evropské katedrály v mešity, i kdyby se biskupové pokoušeli dobrovolně odevzdat klíče. A kromě několika chuligánů, schopných zapálit kostely si myslím, že většina novopohanů by udělala to, co Faye.
Slovíčkaření stranou, zkrátka silně doporučuji knihu Guillaume Faye Bitva o Evropu. Dlouho poté, co Arktos vydá všechny Fayeho díla, se budou potenciální čtenáři obracet k O´Mearovi jako k základnímu přehledu a orientaci, než se ponoří do Fayeho díla. Tato publikace by neměla chybět v žádné knihovně.
Source: http://deliandiver.org/2013/06/guillaume-faye-a-boj-o-evropu.html