Rovnost? Potěmkinova vesnice . . .

[1]

Carl Gustav Carus, Memorial Monument to Goethe, 1835

1,030 words

V roce 1787 ruský hrab? Grigorij Alexandrovi? Pot?mkin zorganizoval po nov? získaných teritoriích na Krymu vyhlídkovou jízdu pro carevnu Kate?inu. Všude, kam Kate?ina vkro?ila, uvid?la nádherné vesnice se š?astnými, prosperujícími vesni?any a usoudila, že je všechno v po?ádku. I když se Pot?mkinovi nep?átelé snažili hrab?te obvinit z oklamání carevny a z toho, že falešné vesnice sám nechal postavit, Pot?mkinovy ostrovy prosperity se staly fenoménem. Od té doby se výrazu „Pot?mkinova vesnice“ používá pro situaci, kdy faleš budí zdání reality.

Pozitivní diskriminace, neboli „Affirmative Action“ je p?esn? jednou z takových „Pot?mkinových“ vesnic.

Rovnostá?i prohlašují, že pozitivní diskriminace napravuje rasovou nerovnoprávnost Specificky se zam??uje na fakt, že ?erní, Hispánci, ?i ameri?tí Indiáni jsou znevýhodn?ní na vrcholu americké spole?nosti a p?itom nadreprezentováni na jejím samotném dn? (pohlíží se na n? jako na pod?adné, bydlí ve špatných podmínkách, je jich velké procento ve v?zení atp).

Požadavek, aby všechny etnické skupiny byly zastoupeny propor?n? na všech úrovních spole?nosti vzhledem k jejich procentuálnímu zastoupení v populaci, však za záke?nou diskriminaci považován není. Požadavek rovnostá?? je, aby „?erní“, jestliže zahrnují dvanáct procent populace, mohli také p?edstavovat dvanáct procent všech doktor?, právník? a univerzitních profesor? a ne jen n?kolik desítek procent vrah?, násilník? a zlod?j?. Jakékoli poukázání na nesrovnalosti je ozna?eno za b?lošský rasismus. My, „bílí“, jsme neustále peskováni za to, že vylou?ení „barevných“ student? ze školy je údajn? motivováno barvou jejich pleti, stejn? jako je takto prý z?ásti motivováno odsuzování „barevných“ pachatel? za porušení zákona. To samé platí v p?ípad? Hispánc? a amerických Indián?.

Já nepopírám, že k diskriminaci v reálu skute?n? dochází, avšak d?kazy, ani jejich v?tšina v?bec neukazují na to, že by sociální problémy entických skupin mohl bílý rasismus.

Zaprvé, americký Kongres zakázal diskriminaci už v 60. letech. Avšak brzy se ukázalo, že tento úsp?ch, za kterým ostatn? aktivita etnických menšin v?bec nestála, nesta?í. A tak p?išla do módy myšlenka pozitivní diskriminace.

Za druhé, ani rasová diskriminace nikdy nikomu v p?ístupu na vrchol americké spole?nosti nebránila a nedostávala je ani na její chvost. A to platí i v obráceném gardu. Je úpln? jedno, kolik pen?z a úsilí se vložilo do projekt? pozitivní diskriminace, stejn? to evidentn? nesta?í k tomu, aby se zabránilo procentuální neúsp?šnosti inkriminovaných skupin (kterou cht?jí rovnostá?i odstranit nastolením rovnosti ve výsledcích).

Za t?etí a to je nejd?ležit?jší: teorie o diskriminaci jednoduše ignoruje genetické vlohy a predispozice. Obrovské seskupení v?deckých d?kaz?  ukazuje, že pr?m?rn? statisticky (a toto spojení je nutné dvakrát podtrhnout, pozn. p?ekl.) p?edstavují zkrátka nap?íklad Afroameri?ané mén? inteligentní a k násilí náchyln?jší vzorek, než bílí. ?ili menší procentuální zastoupení „?erných“ na vysokých školách a naopak jejich procentuáln? vyšší výskyt ve v?znicích jsou pouze odrazy této statistiky.

Rovnostá?i ignorují genetické predispozice, protože geny nemohou být zm?n?ny (alespo? ne sou?asnými technologiemi), zatímco sociální instituce ano – pochopiteln? tím, že odevzdáme vlád? své peníze a necháme ji míchat se do našeho života. Pokud je genetická nerovnost ozna?ena jako hlavní p?í?ina nerovnosti spole?enské, potom má rovnostá?ský pr?mysl – a jeho legie byrokrat?, profesionálních apologet?, vymýva?? mozk?, sv?j výnosný byznys.

Rovnostá?i vytvá?ejí absurdní konstrukce popírající genetiku. Kontinuáln? p?idávají nové sou?ástky k obrovskému, již tak sk?ípajícímu konstruktivistickému aparátu. Jeden týden slyšíme cosi o tom, jak jsou neúsp?chy afroamerických d?tí ve škole zap?í?in?ny p?edsudky u?itel?, kte?í od nich apriorn? dobré výsledky neo?ekávají (n?kte?í u?itelé mimochodem také konstatují velkou úsp?šnost nap?íklad asijských d?tí, což se taky považuje za konstitutivní prvek útisku). Další den se tvrdí, že neúsp?chy „?erných“ d?tí jsou zp?sobeny faktem, že jejich rodi?e se s nimi baví mén?, než bílí rodi?e. A týden na to se napadají rozdíly ve výživ?. Nutno dodat, že vaše dan? tyto starosti pokrývají více než dob?e.

Ale zkusme rovnostá?ské argumenty na chvilku p?ijmout. Zapome?me na procedurální a právní pojmy. Zapome?me spole?enskou cenu takových post? jako jsou léka?i a právníci. Zkusme akceptovat, že rasy jsou si od p?írody rovny. Akceptujme, že p?ípady nerovnosti jsou ze své nejnitern?jší podstaty spole?enské a že mohou být zm?n?ny. Pozitivní diskriminaci však pochopit nelze, nebo? ta ve skute?nosti m?ní jen podstatu, nikoli nerovnost samu. Z pohledu rovnostá?ských tendencí jde o jasné fiasko.

Jestliže jsou dnes „?erní“ uchaze?i o studium na vysoké škole zvýhodn?ni tak, že je po nich z testu SAT [2] vyžadováno 900 bod? pro úsp?šné složení, namísto standardních 1200 (vyžadovaných po všech ostatních), diskriminace nemizí, naopak. Údajná „bílá vina“ nemá s tímto nic spole?ného.

Pozitivní diskriminace paradoxn? posiluje více zlé krve u skupin, proti kterým je podporou skupin jiných v??i ní samotným namí?ena. Pozitivní diskriminace v žádném nevytvá?í sv?t, ve kterém nap?íklad „?erné“ d?ti dostávají všechno to, co d?ti „bílé“, ani sv?t, kde by studenti z majoritních skupin byli rovnocenní ve výsledcích nap?íklad s afroamerickými studenty. Všechny pozitivní diskriminace vytvá?í sv?t, který pouze vypadá, že likviduje nerovnosti, je to sv?t pot?mkinovské rovnosti.

Tvá?í v tvá? faleši pozitivní diskriminace nám rovnostá?i ?íkají to, že zavád?ním rovnosti ve výsledcích vymažeme p?í?iny, které nerovnost zp?sobují. Jediné co lze ve skute?nosti eventueln? zm?nit, jsou faktory nerovnosti. Kdepak, i kdyby rovnostá?i mohli zm?nit, nic na tom nezm?ní.

Ale mohli bychom vykonstruovanou úsp?šnost pozitivní diskriminace a jejich benefit? pomoci jejím d?tem uzav?ít kolonku úsp?šnosti? Není zde žádný d?kaz, potvrzující tuto teorii. Dokonce i v identických organismem, ?erní a Hispánii konzistentn? ú?inkují a vystupují chudší v pr?m?ru, než bílí a Asiaté. D?ti bohatých ?ernoch? stále ú?inkují níže, než bílé d?ti všech sociálních t?íd.

Mohou n?jak tyto um?le vykonstruované úsp?chy pozitivní demokracie p?inést svým tv?rc?m zadostiu?in?ní alespo? ve form? úsp?šn? vypln?ných statistických kolonek? Nic na to neukazuje. Dokonce i za stejných podmínek vykazují nap?íklad ?ernoši hispánci potenciáln? horší pr?m?rné výsledky že b?loši, nebo Asiaté. I d?ti bohatých a zajišt?ných ?ernoch? jsou mén? úsp?šné, než všechny ostatní d?ti všech sociálních skupin.

Jak bylo ?e?eno, pozitivní diskriminace pouze vytvá?í zdání rovnosti.N?které vládnoucí kádry naší spole?nosti se stávají knížaty Pot?mkiny, když staví falešné vesnice ?ím dál více zalidn?né údajn? diskriminovanými obyvateli, kte?í byli bez ohledu na své schopnosti a faktický p?ínos povýšeni o t?ídu výš jen kv?li barv? své pleti a etnickému p?vodu. Televize a filmový pr?mysl nám ukazují fantastický sv?t, napln?ný debilními blondýnkami spolu „?ernými“ doktory, právníky, soudci, investory a po?íta?ovými génii. Ale za touto fasádou se skrývá obrovská a bídná realita falešných slib?, falešných nad?jí a naprostých lží – dohromady postavených na odmítání spole?enské nerovnosti jako holého a p?írodního faktu.

Source: http://deliandiver.org/2009/10/rovnost-potemkinova-vesnice.html [3]